Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Konojedech

Obsah:

Stručné dějiny kostela
Oprava kostela v roce 2008
Fotogalerie kostela
Informace z minulých akcí

Informace o rekonstrukci kostela a pořádaných akcích najdete na webu Společnosti pro obnovu památek Úštěcka.

Stručné dějiny kostela

Panství Konojedy

Panství Konojedy získal r. 1650 Jan hrabě Špork koupí od markraběte Badenského. Jeho syn František Antonín Špork zakládá r. 1699 v Konojedech a na Kuksu špitál a staví zámek Lysou n/L. Když hrabě František umírá 30.3.1738 v Lysé n/L., hlásí se po pohřbu několik židů a žádá proplacení směnky znějící na 300 000 zlatých. Má dojít ke konfiskaci celého rodového jmění. Teprve při posledním stání před nejvyšším soudem je prokázáno, že směnka je falešná a padělatelé, kteří doznávají vinu, mají být popraveni. Nestává se tak na přímluvu dědiců - dcery Anny Kateřiny, hraběnky Šporkové a jejího manžela Františka Karla Rudolfa, svobodného pána z Reistu, hraběte Sweert Šporka. Oba manželé slíbili, že pokud vyhrají soudní při, zbudují ke cti Panny Marie kostel a klášter Servitů.

Na začátek stránky

Kostel

Kostel stojí na okraji skalnaté plošiny se strmým západním srázem. Původně gotický kostel, r. 1699 přestavěn na jednolodní s věží a spojen se špitálem. Současná stavba, pozdně barokní, z let 1747-62, vystavěna jako klášterní, patrně O. Krebsem, podle návrhu W. M. Löhrera. Základní kámen položen 13.5.1752 a kostel byl slavnostně vysvěcen 20.6.1762 biskupem Litoměřickým hrabětem Emanuelem Arnoštem Waldsteinem. W. M. Löhrer zemřel r. 1747 a je pochován v kostelní kryptě.

Mohutná podélná jednolodní stavba s pravoúhlým chórem, k němuž přiléhá na východní straně osová hranolovitá věž a na severním boku velká sakristie s oratoří, západní průčelí trojosé, s vysokými podloženými pilastry, attikou a trojúhelníkovým štítem s volutovými křídly. Uvnitř plackové klenby s lunetami a širokými pásy, po stranách mezi vtaženými pilíři šikmo kulisovitě vestavěné boční oltáře, v chóru dvě patra empor, vzadu spojená.

Zařízení (zachováno dnes částečně v kostele ve Varnsdorfu): velmi honosné, hlavní oltář z r. 1762, mramorový (materiál údajně dovezen z Itálie, váží přes 7 000 centů), oltáře daroval kostelu syn zakladatelů Jan František Kristián hrabě Sweerts Špork. Podle pamětního spisu ze 7.dubna 1762 se jeho stavby zúčastnili A. Eggner, architekt ze Salcburku, I. F. Platzer, sochař z Prahy, I. Hoffmann, štafíř z Jablonného, F. Leibner, malíř z Liberce, M. Drexler, kamenický polír ze Salcburku a F. Palma, natěrač, pomocník z Horního Prysku. Veliká volná architektura se sloupy a četnými doplňky, nahoře Nejsvětější Trojice se zeměkoulí, dole při sloupech čtyři obrovité zlacené sochy latinských církevních učitelů - sv. Ambrože, Augustina, Řehoře a Jeronýma. Titulní obraz Madony se 7 zakladateli řádu Servitů. Na menze polychromovaná soška Madony s děckem z 2. poloviny 18. století, s členitými vyřezávanými rámy, andílci nesou znaky umučení Páně (kříž a srdce probodené mečem), zlacené rokajové doplňky.

Boční oltáře po stranách hlavního oltáře:

vlevo od hl. oltáře oltář sv. Tekly - mensa pevná mramorová, medailon sv. Tekly v dřevěném rámu zdoben soškami dvou andílků a dvěma hlavičkami andílků, na oltáři dřevěný křížek a dva svícny.
vpravo od hl. oltáře oltář sv. Jana Nepomuckého ve stejné úpravě jako oltář sv. Tekly, oltářní stupeň mramorový, vyložený dřevem.

V lodi 4 boční oltáře, šikmo kulisovitě postavené v kaplích mezi vztaženými pilíři a částečně i přes okna, vesměs portálového typu, se sloupky na koso a volutovými nástavci. Na každém je obraz od F. Leibnera, menší obraz v nástavci a dvě velké zlacené sochy z let 1762-65, z dílny I. F. Platzera:

oltář Sedmibolestné Panny Marie, v nástavci obraz sv. Josefa, sochy sv. Magdalény a Marie Egyptské. Na oltáři mramorový svatostánek, na něm dřevěný křížek a sošky 2 andílků. Před svatostánkem soška Srdce P. Marie a 4 svícny. V oltáři uloženy relikvie svatých mučedníků Innocence, Clementa, Bonifáce a Fructuosy.
oltář sv. Peregrina (vysvěcen 16.10.1763), v nástavci obraz sv. Jan Angela, sochy archandělů Gabriela a Rafaela. Na místo svatostánku malý obrázek P. Marie z Králíků s 3 chronogramy (1747, 1748, 1751), na oltářní mense sádrová soška sv. Judy Tadeáše a 4 svícny.
oltář Filipa Benitia, v nástavci obraz Jana Křtitele, sochy sv. Jana Nepomuckého a Lotharinga. Na mramorovém svatostánku dřevěný křížek a sošky 2 sedících andílků. Před svatostánkem sádrová soška Srdce Páně a 4 svícny.
oltář sv. Juliany, v nástavci obraz sv. Barbory, sochy sv. Kateřiny a Apoleny. Místo svatostánku je v oltáři zasazen obrázek Panny Marie Větší. Na mense sádrová soška sv. Antonína a 4 svícny.

Mladší dřevěný oltář ze dřeva (Boží hrob) naproti vchodu - v mense uložena socha mrtvého Spasitele. Jako oltářní obraz na průsvitném plátně znázorněno Zmrtvýchvstání Páně. Za obrazem petrolejová lampa. Oltář nebyl používán ke mši svaté, jen k vystavení Nejsvětější Svátosti ve svatý týden. Na mense křížek, 6 svícnů, 4 porcelánové sošky andílků.

Kazatelna polychromovaná, se zlacenými sochami evangelistů, na stříšce další 3 figury se symboly Víry, Naděje a Lásky, nahoře Immaculata. Polychromovaná socha Bolestné Panny Marie v řezaném rámu rokajových tvarů, údajně z kostela v Praze Na Slupi. Křtitelnice pískovcová s plastikou Kristova křtu, z r. 1787. Varhany s dvěma manuály a 18 rejstříky, dílo Katzera z Králík, s rokajovými řezbami a četnými figurami hudoucích andělů, z r. 1768 od I. F. Platzera. Lavice dubové, pozdně barokní, s jednoduchou řezbou. Sedm žerdí Bratrstva Bolestné Panny Marie, v horní části provazcovitě stáčených, s plechovými terči s malbou. Misál z r. 1735, tištěný v Praze, v červené sametové vazbě, se stříbrným rokajovým kováním a figurálními motivy z r. 1756. Mramorové umyvadlo a několik starších barokních skříní v sakristii. Oratoř řádová, má nový strop z r. 1891, dříve byla klenutá. Kovaná rokajová mříž u schodů na emporu. Kostel má 10 velkých a 10 malých oken opatřených mřížemi a 16 oken bez mříží. Vchod do kostela zajišťují 2 velké dveře pobité plechem, 1 malé dveře pobité plechem do sakristie (dnes zazděné) a 9 dveří se nachází v kostele a oratoři. Po stranách hlavního oltáře umístěny štukové erby světitele kostela biskupa Waldsteina a hraběcích rodin Sweertsů a Sporků.
Zvony - tři z r. 1765 s latinským nápisem, znějící v trojzvuku Es-Dur, jeden z nich daroval litoměřický biskup a světitel kostela Waldstein. Čtvrtý zvon je z r. 1768 a daroval ho hrabě Sweerts Spork, všechny zvony jsou od zvonaře J. J. Kühnera z Prahy.

V kryptě pod hlavním oltářem jsou pochováni oba zakladatelé kláštěra a kostela. V další kryptě řádoví členové a projektant kostela W. M. Löhrer.

Před kostelem barokní sochy z poloviny 18. století - na schodech ke vsi Panna Maria a sv. Alžběta, před kostelem sv. Jan Nepomucký, před zámkem sv. Dominik, sv. Vojtěch, sv. Václav, sv. Florian a sv. Antonín Paduánský.

Konvent Servitů zrušen dne 4.1.1786 dvorním dekretem Josefa II, poslední převor kláštera a zároveň provinciál servitské česko-moravské provincie Raymund Weigner byl jmenován prvním farářem nově založené farnosti Konojedy. Kostel byl povýšen na farní a dosavadní farní kostel v Bílém Kostelci se stává pouze filiálním. Do farnosti Konojedy patřily obce Konojedy, Horní a Dolní Dubičná, Brusov, Bílý Kostelec, Pohorsko a Starost. Podle nařízení z dob Josefa II nesměli být J. F. Kristián hrabě Sweerts Špork ani jeho manželka Marie Barbora, hraběnka z Bubna, pohřbeni do rodinné hrobky pod kostelem a byli pohřbeni na hřbitově v Konojedech, založeném roku 1787.

Kostel utrpěl r. 1945 výbuchem munice v blízkém lomu - strop oratoře přilehlé ke kostelu se částečně zřítil, okna i s rámy byly výbuchem vyraženy. Rovněž střecha kostela byla značně poškozena. Oprava střechy nad sakristií a nouzová oprava střechy probíhala na podzim r. 1955, prováděla ji Chrámová služba Praha, pobočka Osek.

Na začátek stránky

Zámek

Zámek ze 14. století, tvrz vladyků z Konojed - v erbu pták. První zpráva o tvrzi je z r. 1451. Od 16. století zde sídlí vladykové ze Saska, kteří přinesli luteránství, později se tito vladykové psali jako Konojedští z Pojetic. Jim byl po Bílé hoře majetek zkonfiskován. Tehdy zde stál již zámeček, přestavěný z tvrze asi v pol. 16. století. Pak zámek a panství drželi Berkové z Dubé, po nich Kolovrat Libštejnský a od r. 1650 generál jízdy Jan Špork. Současná stavba pozdně barokní z let 1739-58. V letech 1747-1786 klášter Servitů, Servité opouštějí klášter r. 1788. Majetek hrabat Šporků a Sweerts - Šporků do r. 1802. Posledním majitelem zámku byl Dr. Delhaes, který opouští zámek r. 1945, zámek je zestátněn. Před rokem 1990 sloužil jako vojenský sklad, v současnosti je v soukromém vlastnictví.

Patrová stavba o čtyřech křídlech kolem čtvercového dvora, na třech nárožích rizality, v ose západního průčelí trojúhelníkový štítek a novější klenutý podjezd z konce 18. století, s vázami a sochami na kamenném zábradlí balkónu. Se zámkem kostel spojen patrovou krytou chodbou, dnes zazděno.

Z dostupných materiálů sestavil Miroslav Pröller, listopad 2003

Oprava kostela v roce 2008

V roce 2008 získal celý areál za podpory našeho sdružení finanční dotaci z Programu záchrany architektonického dědictví. Peníze byly investovány do obnovy tří rozměrných okenních otvorů osvětlujících hlavní loď kostela ze severu. Sklářský ateliér Vitraj rekonstruoval okna do původní podoby s použitím dobové barokní vitráže, chráněné z vnější strany kovovými sítěmi. Tímto zásahem byl alespoň zčásti řešen jeden z nejpalčivějších problémů destrukce stavby - zamezení přístupu holubů do hlavní lodi kostela.
Byly také opraveny díry ve střeše kostela - provedl člen občanského sdružení Vojtěch Král z Oken u Doks.