Deutsche Version Spolek Drobné památky severních Čech

Kostel sv. Jiří v Chlumu

Stručné dějiny obce a kostela

Obsah:

  1. Obec Chlum
  2. Kostel sv. Jiří
  3. Vnitřní zařízení
  4. Hřbitov a drobné památky
  5. Další významné budovy
  6. Počty domů a obyvatel
  7. Použitá literatura

 

Obec Chlum

      Slovanské místní jméno Chlum (návrší s dlouhým hřebenem) se v Čechách objevuje často a poměrně velmi záhy, dle Friedricha Bernaua již v 11. století. Podle téhož historika by se o podobném stáří dalo uvažovat i v případě této obce (položené v nadmořské výšce 333 m).

obrázek       Jisté je, že ves Chlum u Dubé existovala již ve druhé polovině století třináctého. Roku 1264 založil král Přemysl Otakar II. město pod hradem Bezdězem a poukázal k němu i ves Chlum s okolními lesy. Za Přemyslova syna Václava II., který byl i jeho nástupcem na českém královském trůně, přešel Chlum do vlastnictví královského komořího Hynka z Dubé. Spolu s touto změnou došlo i k osamostatnění zdejšího kostela a ke zřízení vlastní plebanie roku 1293. Po smrti Hynkova syna, pražského vrchního purkrabí Hynka Berky z Dubé (kol r. 1348) se Chlum dostal do držení jeho manželky Anežky, která zde r. 1361 prezentuje nového plebána. Již za dva roky poté - roku 1363 - však vystupuje jako zdejší patron Hynkův syn Jindřich Berka z Dubé. S jeho jménem se tu pak setkáváme až do roku 1397. Roku 1402 došlo k dělení majetku po zemřelém Jindřichu Berkovi mezi jeho syny. Chlum se svým kostelním patronátem a několika dalšími vesnicemi tehdy připadl synu Jindřichovi, zvanému Hlaváč. obrázek Ten pak 18. března roku 1415 prodává za 210 kop grošů roční úrok ze svých zboží Chlumu a Nežlovic (21 kop grošů; Nežlovice stávaly dle Aug. Sedláčka v místech novoberštejnského dvora a později zanikly) sestrám Kateřině a Anně, dcerám Římka z Medonos. Patronát nad chlumským kostelem postoupil Jindřich Hlaváč krátce poté svému bratru Jindřichovi na Milčanech a Jestřebí a ten je zde jako patron doložen při prezentacích plebánů v letech 1404 a 1405. Poté snad patronátní právo přešlo na Jindřicha Berku na Housce, neboť ten věnuje roku 1407 kostelu v Chlumu jisté úroky a pozemky. Téhož roku však Chlum připadl k hradu Jestřebí (dle A. Sedláčka však již r. 1405). V 15. století se pak kromě Berků z Dubé objevují mezi vlastníky Chlumu také Smiřičtí. Roku 1478 prodal Jindřich ze Smiřic jestřebské panství Kryštofovi z Vartenberka a při této příležitosti je mezi zbožím výslovně zmíněn i Chlum. Tento majetek později Vartenberkové rozšířili o další državy, jež byly poté sjednoceny jakožto panství Nový Berštejn. K němu Chlum náležel až do roku 1848.


Kostel sv. Jiří

      Chlumský kostel sv. Jiří existoval již ve13. století a původně patřil jako filiální k faře v Bezdězu. Král Václav II. postoupil ves Chlum svému vazalovi Hynku Berkovi z Dubé a v této souvislosti se roku 1293 pražský biskup Tobiáš z Bechyně rozhodl chlumský kostel od Bezdězu oddělit jako samostatný obrázek a opatřit jej vlastním farářem (plebánem). Chlumská farnost nebyla nijak zvláště bohatá - ve 14. století platil zdejší plebán 3 groše papežského desátku. Z předhusitských kněží známe jménem až plebána Václava, rodáka z nedaleké Dubé. Ten se zdejší farnosti ujal 4. října 1361. Za dva roky poté však rezignoval a vystřídal jej zde Václav z Holan (7. června 1363). Tento však zanedlouho zemřel a již 13. listopadu 1363 byl jako chlumský plebán potvrzen kněz jménem Prokop. Po jeho brzké rezignaci zde od 13. ledna 1364 působí Zdeněk. Ten zůstal v Chlumu přesně čtyři roky a 13. ledna 1368 směnil svou prebendu s knězem Řehořem z Rychnova (u Děčína). Řehoř působil jako chlumský plebán až do konce roku 1397, kdy podal rezignaci a od 6. prosince 1397 po něm nastupuje Mikuláš, rodák z Mnichova Hradiště. Do května 1398 zde působil plebán Jiří Říha, který se poté přestěhoval do Kuřívod. 19. září 1404 je jako další chlumský farář potvrzen Václav, dotud působící v sousední vsi Drchlavě. Po několika měsících se ovšem tohoto místa zřekl. Pan Hynek Berka z Dubé a na Jestřebí proto do Chlumu prezentoval kněze Mikuláše z Turnova a štědře jej podporoval - 27. října 1407 vykázal tomuto plebánovi a jeho kostelu v Chlumu roční úrok 32 grošů na mlýně pod Krušinou, obhospodařovaném jistým Bartoněm, dále pak louku zvanou "Janebovská" a lán pole v Chlumu.

obrázek       Další osudy chlumského kostela a fary již neznáme. Fara zřejmě - stejně jako mnoho jiných - zanikla za náboženských bouří v 1. polovině 15. století. Z mlhy starých dějin vystupuje pak chlumský kostel až roku 1573, kdy však byl již spravován jako filiální z fary v Pavlovicích a do obvodu této farnosti náleží až dodnes (pouze v pobělohorské době byl kostel v Chlumu nějaký čas spravován z fary v Doksech, poté kolem roku 1650 z České Lípy; roku 1670 již opět patří k Pavlovicím). Pro Chlum se později začaly vést samostatné matriky, které počínají rokem 1673.

      Roku 1892 se v Chlumu konaly misie, vedené kněžími Tovaryšstva Ježíšova, roku 1894 pak byla misijní obnova. Na počátku 20. století se nedělní a sváteční bohoslužby sloužívaly střídavě v Chlumu a Drchlavě, zajišťovali je většinou kaplani z Pavlovic. R. 1903 zde působil pavlovický kaplan Jindřich Marschner.

      V dnešní podobě nechal kostel zbudovat r. 1739 Jan hrabě Kounic. Původně to byla stavba bez věže, jejíž funkci plnila vedle stojící dřevěná zvonice. Ta byla ovšem pro špatný stav r. 1863 snesena a místo ní postavena z pískovcových kvádrů dnešní věž v průčelí kostela (nákladem 3854 zl.).


Vnitřní zařízení

      Vnitřní zařízení kostela popsal na počátku 60. let 20. století PhDr. Ivo Kořán, který prováděl soupis uměleckých památek v někdejším dokském okrese pro nové vydání Uměleckých památek Čech (vyšly ve čtyřech svazcích v l. 1977 - 82). Dnes - po čtyřiceti letech, které od té doby uplynuly - je drtivá většina tohoto zařízení nenávratně zničena. Hlavní oltář byl raně barokní, z doby kolem roku 1670 a pocházel tudíž ještě ze starého chlumského kostela. V souvislosti s jeho přenesením do kostela nového byl pak kolem roku 1740 opatřen novým obrazem sv. Jiří, jehož autorem byl zřejmě dokský malíř Richter. V oltářním nástavci byl obraz Nejsvětější Trojice a po stranách nad brankami sochy sv. Václava a sv. Floriána z doby kolem roku 1700. Sv. Václav tu byl znázorněn způsobem obvyklým zejména v německém renesančním prostředí (podobné ztvárnění tohoto světce můžeme dodnes spatřit u schodiště ke kostelu sv. Barbory v nedalekých Zahrádkách).

obrázek       Levý postranní oltář byl zasvěcen sv. Prokopu a dle datace jeho vzniku do doby kolem roku 1710 můžeme právem soudit, že i on pocházel ještě z výzdoby původního kostela, stejně jako kazatelna, která byla z doby kolem roku 1700. Pravý postranní oltář, zasvěcený Panně Marii neposkvrněné - Immaculatě, byl však již prací rokokovou z doby kolem roku 1740 a vznikl patrně až jako součást výzdoby nového kostela, postaveného - jak již bylo zmíněno - roku 1739 hrabětem Kounicem. Cennou - a zároveň nejstarší - součástí výzdoby chlumského kostela byla gotická řezba Madony z doby po roce 1400, která se dochovala v torzálním stavu a dnes je umístěna v depozitáři litoměřické diecéze.

      Nejstarší zprávu o varhanách v chlumském kostele nacházíme v inventáři z roku 1762, který zmiňuje malý starý pozitiv. Ten byl po roce 1782 nahrazen varhanami s devíti rejstříky a pedálem. Dalšího nového nástroje se pak kostel dočkal v letech 1856 - 57, kdy zde albrechtický varhanář Josef Prediger za 460 zlatých postavil jednomanuálové varhany s pěti rejstříky. Ty sloužily až do roku 1897, kdy se v chlumském kostele poprvé rozezněly nové varhany od Jindřicha Schiffnera. Byl to dvoumanuálový nástroj celkem s 11 rejstříky (6 na prvním manuálu, 3 na druhém a 2 v pedálu). Tyto - prozatím poslední - chlumské varhany byly roku 1968 opraveny a převezeny do obce Dolná Štubna u Turčianských Teplic na Slovensku.

      Z liturgických předmětů kostela se ještě na počátku 20. století uvádí velice cenná monstrance, dále pak silně pozlacené ciborium, relikviář s ostakem sv. Jiří, který kostelu daroval roku 1833 Josef Prinke z Popelova, silně pozlacená ampule a dva kalichy.

      Ve věži bývalo 5 zvonů, ulitých Karlem Bellmannem v Praze. Tři větší byly o váze 1200, 800 a 400 kg a ve staré literatuře se chválí jejich harmonický souzvuk. Na věžičce nad presbytářem pak byl ještě zvonek "sanktusník".

obrázek

Hřbitov a drobné památky

obrázek       Hřbitov se nachází na okraji obce, býval obklopen krásnou skupinou lip. Je na něm také hřbitovní kaple.

      V obci dále stával starý dřevěný kříž a pěkná socha sv. Floriána. Při cestách do Vrchovan a ke Staré Skalce byly v minulých dobách postaveny tři kamenné kříže (či boží muka; Umělecké památky Čech uvádějí pouze dvoje, a sice boží muka u čp. 94 z doby před rokem 1700; druhá pak v poli před rozcestím na Drchlavu z roku 1700).

      Na západním okraji vsi je socha sv. Jana Nepomuckého (snad z roku 1818).

      V tzv. "duté" či "prázdné" uličce ("hohle Gasse", což byla část vozové cesty z Chlumu, vedoucí k cestě k Podolci (býv. hostinec), býval ve skalním výklenku obraz 14 sv. Pomocníků, který zde roku 1847 umístil Franz Neuwirth. Původně byl na tomto místě obraz Panny Marie pomocné, o kterém se traduje následující pověst:

Jakási žena, která roznášela pečivo a chodívala pro něj k ránu do Jestřebí, kde byl nejbližší pekař, vyšla za jedné bouřlivé zimní noci z Chlumu, neboť na hodinách v její světnici byly již tři hodiny ráno. Když však došla na místo, kde se říká "V duté uličce", zaslechla k svému údivu, že v Chlumu teprve odbíjí půlnoc. Začala tedy přemýšlet, zda se nemá znovu vrátit, když je ještě tak brzo. Tu náhle zaslechla šum a psí štěkot. Najednou před sebou vidí, jak přijíždí noční lovec se svým doprovodem na čtyřspřeží. Hned chtěla uskočit na stranu, ale ještě dřív, než to mohla učinit, už ležela pod koňskými kopyty a pod koly prvního vozu. Tajemný průvod uháněl pak s hlasitým rykem dál. Když se žena probrala z mátohy, cítila se všude celá pohmožděná, ale zranění kupodivu neutrpěla žádné. Z vděčnosti za svou podivuhodnou záchranu, kterou připisovala přímluvě Panny Marie, tu pak nechala umístit mariánský obrázek.

obrázek obrázek

      Tajemný divoký jezdec se však neobjevuje pouze v noci. Častokrát - jak vypravují pověsti - i během dne vyjíždí ze Starého Berštějna lovit do chlumských obecních lesů. Ve starých dobách bývalo v Chlumu zvykem, že místní chlapci hrávali ve Svatém týdnu pašijové hry. Ten, kdo představoval Krista, býval přivazován na kříž, zhotovený z kůlů. Jednou vybrali pro ukřižování místo v obecním lese. Kříž s přivázaným chlapcem už byl na místě, kolem tančila a poskakovala ostatní povykující mládež.
Tu se v korunách stromů ozvalo hřmění a hukot.Vystrašení chlapci náhle spatřili, že nahoře po hraně skály uhání kolem divoký jezdec se svým doprovodem. Roztřeseni strachem se chlapci dali na útěk a na svého druha, který visel na kříži, si ani nevzpomněli. Ten se pokoušel z provazů vymotat, ale marně. Nakonec se mu stálým lomcováním podařilo kříž přelomit. Po kolenou a po břiše se odplazil do bezpečí, kde se ho ujali kolemjdoucí a vysvobodili ho z jeho břemene.

Další významné budovy

Škola
      Ve starých dobách se - dle ústní tradice - vyučovalo v domě čp. 70. Teprve roku 1788 byla v blízkosti kostela postavena dřevěná školní budova. jako první učitel zde působil Josef Pabel (v letech 1789 - 1834). Ten založil i skromnou nadaci na ošacení chudých školních dětí. Po něm pak následoval jeho syn Josef, bývalý císařsko-královský geometr (1834 - 69). Dalším učitelem v Chlumu byl Antonín Fischer (1869 - 71), od roku 1871 pak zde působil Jan Riedel. 16. března 1876 školní budova vyhořela. Nová škola byla poté postavena již na jiném místě, a sice pod kostelem.

      V následujícím roce pak byla nová budova požehnána P. Františkem Dornausem, který byl zároveň c. k. okresním školním inspektorem a pocházel z Chlumu. Roku 1888 byla chlumská škola dvoutřídní a učila se v ní zhruba stovka dětí z Chlumu a Maršovic. Školní knihovna čítala tehdy 169 svazků.

Továrna na kameninové nádobí
      Byla postavena roku 1818 čtvrt hodiny chůze severozápadním směrem od obce, na úpatí Maršovického vrchu. Původně zaměstnávala velký počet lidí, roku 1833 zde pracovalo již jen 8 dělníků. Kolem roku 1850 musela továrna provoz přerušit, neboť vzrostly náklady na obstarávání materiálu a samy výrobky jen stěží konkurovaly lepšímu nádobí z porcelánu.

      K podpoře místní chudiny byl v Chlumu zřízen chudinský fond, který roku 1888 disponoval částkou 4833 zlatých. Také farář Jürschik zřídil pro Chlum chudinskou nadaci s ročním úrokem 240 K (r. 1903). Obec měla i svůj vlastní chudobinec. Roku 1873 vznikl v Chlumu hasičský spolek.

Počty domů a obyvatel

1786: 82 domů
1833: 93 domů, 617 obyvatel
1843: 94 domů, 681 obyvatel
1857: 96 domů, 668 obyvatel
1880: 115 domů, 565 obyvatel
1888: 96 domů, 614 obyvatel
1938: 480 obyvatel (z toho 472 katolíků)
1941: 432 obyvatel (z toho 429 katolíků)
1991: 229 obyvatel (z toho 54 hlásících se ke katolické církvi)

Použitá literatura

Bernau, Friedrich, Der politische Bezirk Dauba, Dauba 1888
Katalogy kněžstva litoměřické diecéze z let 1938, 1941 a 1997
Endler, Franz Johann, Das soziale Wirken der katholischen Kirche in der Diözese Leitmeritz, Wien, 1903, str. 332
Horák, Tomáš, Varhany a varhanáři na Českolipsku, Česká Lípa, 1996, str. 56
Poche, Emanuel a kolektiv, Umělecké památky Čech I. - IV., Praha 1977 - 82
Sedláček, August, Místopisný slovník historický Království Českého, Praha, Argo, 1998, str. 312, 648
Schaller, Jaroslav, Topographie des Königreichs Böhmen, V. - Leutmeritzer Kreis, Prag und Wien, 1787, str. 247
Schlenz, Johann Ev., Maximilian Rudolf Freiherr von Schleinitz und seine Zeit, Warnsdorf, 1914, str. 53, 105
Sommer, Johann Gottfried, Das Königreich Böhmen, I. - Leitmeritzer Kreis, Prag, 1833, str. 319

© 2003 Mgr. Jan Nepomuk Jiřiště
Foto: RNDr. Zdeněk Suchánek


Copyright (c) 2018    webmaster
http://www.drobne-pamatky.cz/